Krásné slova! Ptali jsme se tatínků, jakými jsou tatínky a jak je otcovství změnilo?

Ptali jsme se mužů, jak a v čem jejich změnilo otcovství a podívejte, co všechno nám prozradily. Dnes slavíme Den otců!
Jak a v čem změnilo mužů otcovství?
„Jako otec se cítím být šťastný …“ „Jako otec bych charakterizoval jako zaneprázdněný, ale flegmatickejší …“ „Fascinuje mě, že dcerka je plná energie během celého dne! Ještě jsem nenašel místo, kde se vybírají baterky … „“ Mě otcovství nezměnilo (partnerka: změnilo, přibral si …) … „“ Do dcerky se snažím dostat to, aby svou rodinu milovala, do syna se snažím zatím dostat jen polévku … „“ Představuji si, že s dcerkou založím metalovou skupinu … „

Mluvit s otci o tom, jakými se cítí být otci, je složité. Na rozdíl od žen-maminek, jsou muži tatínkové, nejen ti v mém okolí, ale i ti, kterých jsme se v anketě ptali, skoupí na slovo.

Někteří se odmítají na sebe podívat do zrcadla – nebo mě pustit podívat se tam také, na ten jejich obraz otce, jaký si o sobě vytvořili, jiní raději vyprávějí o svých dětech ao tom, co všechno dokáží společně vyvést (a přidat další vrásku na čelo maminky). Alespoň s těmi menšími.

S těmi staršími dětmi to je už trochu o jiném. Jak řekli moji prarodiče: malé dítě-malé starosti, velké dítě-velké starosti. Nebo jak odpověděl jeden tatínek na otázku, jaký je otec: „dáváš mi příliš komplikované otázky, na to ti neodpovím …“

Udělali jsme anketu, kde jsme se tatínky ptali, za jakých otců se považují, jako jejich otcovství změnilo a co pro ně děti znamenají. Zde jsou vybrané odpovědi:

Lukáš, 34, otec dcerky:

Jako otec se snažím být v každé situaci zodpovědný, spolehlivý, aby dcerka věděla, že jsem tu vždy pro ni a mohla se na mě spolehnout a důvěřovat mi. Občas jsem podle manželky jako malé dítě, když se spolu skotačíme, tehdy mám pocit, že jsem se vrátil zpět do dětských časů. Je to čas jen pro mě a dcerku, což upevňuje náš vztah.

Myslím, že toho přísného v naší rodině zastává manželka, i když v některých oblastech jsem náročnější a nemám rád, když vzdává dcerka věci dříve, než jejich byť jen zkusí. Jak mě otcovství změnilo … Naučilo mě dívat i na druhého, nejen sám na sebe, převzít zodpovědnost za někoho, kdo je plně na mně závislý …

Když přijde dítě do vztahu, který ale může být i bez dětí pěkný, stává se podle mě naplněný. Přestože vám ho celý obrátí vzhůru nohama, ale v tom dobrém slova smyslu. Mnoho vás takový malý človíček naučí. Děti jsou úžasné v tom, že nedělají rozdíly, nesoudí, prostě se hrají a těší z každé maličkosti, co je krásné. To jsou věci, na které občas zapomínáme.

Umí být neskutečně kreativní a co mě fascinuje – plné energie během celého dne! Ještě jsem nenašel místo, kde se jim vybírají baterky. Dcerka je ve věku, kdy ještě není při všem dlouho vydrží, zkouší, co ji zaujme. Velmi ráda kreslí a kreativní tvoří, i když občas vybírám malířské potřeby 15 minut a ona maluje 10, tak to vždy stojí za to.

Mirko, 33, otec syna:

Jako otec jsem zaneprázdněný, ale i víc flegmatickejší. Co konkrétně pro mě syn znamená, na co jsem u něj pyšný, nelze říci, protože pro mě znamená všechno, jsem pyšný a ve všem ho podporuji.

Matej, 40, otec syna:

Jako otec se cítím šťastný. Co změnilo u mě otcovství: lhostejnost k odpovědnosti. Poté, co jsem se stal otcem, jsem přemýšlel, proč jsem se jím nestal podstatně dříve. Syn pro mě znamená, a je to sice klišé, to nejlepší, co mohu mít v životě bez ohledu na majetek.

Dětská jednoduchost a lehkost vnímání je úžasná, svět je prostě knoflíčky a problémy neexistují. Podporuji hlavně jeho kreativitu, schopnost rychle se učit a nemyslím jen na školní věci, ale hlavně na ty, co se ve škole neučí jako dobrosrdečnost, láska, otevřenost, zároveň zdrženlivost v některých vypjatých situacích.

Braňo, 40, otec dvou dětí:

Otcovství mě změnilo po fyzické, duchovní i mentální stránce. Předtím jsem byl možná více sobečtější a sebastrednejší, co se změnilo. Více se dívám na potřeby dětí a méně na sebe. Změna nastala i ve větší obecné odpovědnosti – ve smyslu pracovní i kolektivní. Více jsem citlivý a více se vím vcítit do pocitů mé rodiny. Děti pro mě znamenají radost, dobrou náladu, nové směřování životního cíle. Ve všech směrech je pro mě moje rodina obohacení. Děti novou neznámou cestu životem. Jsou mi obě dosti podobné, co se povahových vlastností týká. Jsem na ně pyšný a hrdý. A jaký jsem jako otec? Asi spíše kamarádský a méně přísný, ale vím také usměrnit a přitvrdit ve výchově, pokud je to nezbytné.

Jakub, 34, Čech žijící se Slovenkou Adrianou a dcerkou v Kanadě:

Myslím, že mě otcovství nezměnilo. Chodíme dále na hory, všude se snažím chodit s dcerkou. Bylo těžké se do toho dostat, ale stálo za to vidět malou vyrůstat. I když jsme s ní v Kanadě bez rodiny, setkává se se spoustou lidí, kteří ji mají rádi a pomáhají jí.