Balet je drsný a nekompromisní, zajděte se na něj podívat

Od roku 2005 se vaším profesionálním domovem stal Vídeňský státní balet, kde jste od roku 2011 vedoucí sólistkou tohoto top světového souboru. Překvapilo vás, když vás oslovil Matej Drlička, abyste se stali součástí jeho týmu, se kterým šel do konkurzu, a nabídl vám pozici umělecké ředitelky Baletu SND?

Jak baletní interpretka působím na nejvyšší pozici již mnoho let a vím, že kariéra primabalerína musí nekompromisně jednou skončit, a to poměrně v mladém věku. Vědomy si to, přemýšlela jsem nad svou budoucností a často jsem se pohrávala s myšlenkou, že jednou bych mohla být šéfkou baletního souboru.

Když mě oslovil Matej Drlička (generální ředitel SND), nebyla jsem překvapená tak, že by to byl pro mě šok, ale nečekala jsem, že to přijde tak brzy. Matej přišel sice s lákavou nabídkou, ale mě přesvědčila především jeho vize, jeho elán a odhodlání posunout věci k lepšímu odvážnými plány, energií, znalostmi a celým týmem. Zpětně si uvědomuji, že pozice umělecké ředitelky jaksi přirozeně vyplynula z mé dosavadní interpretační kariéry.

Sorry, the video player failed to load. (Error Code: 101102)
Ačkoli stále žijeme v nestandardní situaci, jsou předsevzetí, se kterými jste přijali tuto funkci, z dnešního pohledu reálné?

Všechny své předsevzetí považuji za reálné, protože vidím v souboru velký potenciál a energii, kterou se pokusím nasměrovat tím správným směrem. Za nezbytné považuji rozšíření stylové různorodosti repertoáru, aby tanečníci ani diváci nepodlehli stereotypu.

Je to jistý druh motivace, která je nesmírně důležitá pro další růst souboru. Velmi ráda bych zlepšila podmínky pro práci, profese tanečníka je nesmírně náročná fyzicky i psychicky. Mám mnoho plánů, které by zlepšily podmínky tanečníků, ale jejichž úspěšná realizace nezáleží jen na mně. Už jsem je komunikovala s nadřízenými a věřím, že se najde vůle a prostředky, jak je realizovat.

Určitě budete čerpat ze svých bohatých zkušeností, tak se vraťme ještě k vaší neuvěřitelné kariéře. Není přece jednoduché prosadit se na takové prestižní scéně, jakou je Vídeňská státní balet. Stálo to určitě i hodně odříkání. Měli jste někdy pocit, že jste se dotkli hranice svých sil?

Většina lidí vidí v baletu jen krásný pohyb, iluzi, málokdo si uvědomuje tu neuvěřitelnou námahu, která zůstává skryta v zákulisí. Tanečníci většinou obětují své dětství, aby mohli později tančit na prestižních scénách. Na rozdíl od kolegů – umělců jiných zaměření – musí tanečníci velmi brzy skončit.

Je to drsné a nekompromisní. Velmi podobné jako ve vrcholovém sportu. I když se málokterý tanečník vyhne úrazem, tak ne všichni vydrží tančit do čtyřicítky. Každý sólový výkon na scéně je dotykem s hranicí interpretovat možností. K fyzické námaze se přidružuje adrenalin, emoce, je to vyčerpávající, povznášející a krásné současně.

Je systém přípravy tanečníka v baletní sále stejný ve všech souborech, respektive, v čem se odlišují?

Tréninkový systém je v podstatě všude stejný, odlišný je spíše styl nebo škola. Den začíná tréninkem, jehož úkolem je „postavit tanečníka na nohy“, zahřát svaly, rozcvičit ho, zvyšovat jeho technickou připravenost. Potom následuje několikahodinový maratón zkoušek na nadcházející představení a jejich samotná realizace.

Odlišnost je především ve způsobu uvádění představení, který ovlivňuje i samotný zkušební proces. Na Slovensku a ve většině zemí bývalého východního bloku se tituly představení pravidelně střídají, v zemích západní Evropy se hraje většinou v blocích.

Znamená to, že soubor nazkoušel například Labutí jezero a pak zahraje někdy deset i více představení za sebou. V Bratislavě se hraje každý večer jiný titul, což je možná zajímavé pro diváky, ale pro provoz divadla a tanečníků je to nesmírně náročné, protože musí zkoušet několik inscenací najednou. Myslím, že to neprospívá ani kvalitě představení.

Na baletní umění platí snad více než na jiné druhy a žánry, že talent nestačí a tvoří pět, možná deset procent. Které dispozice či předpoklady přispívají k tomu, aby se touha a entuziasmus stát se tanečníkem přeměnily na realitu?